Březí fena a péče o ni

Březost feny trvá průměrně 63 dní, s mezními hodnotami 58 – 70 dní. Ultrasonografickým vyšetřením jsme schopni zjistit březost cca 24. den od krytí.

Vakcinace a odčervení

Na vakcinaci bychom měli myslet již před krytím. Každoroční vakcinační schéma je potřeba vyřešit buď před plánovaným krytím nebo s očkováním počkat až do doby, kdy poprvé očkujeme štěňata.

Před krytím se také doporučuje nechat feně vyšetřit trus na přítomnost parazitů nebo ji preventivně odčervit. Další odčervení provádíme druhý týden po porodu společně se štěňaty. Odčervování během březosti je vhodné pouze pomocí přípravku Stronghold ve formě spot on. U tohoto byly provedeny klinické studie a ověřena bezpečnost jak pro fenu, tak pro vyvíjející se plody. Ostatní preparáty vhodné nejsou.
Problémem při chovu psů může být herpesviróza. Jedná se o virové onemocnění, které způsobuje potraty, narození slabých a máloživotných štěňat nebo jejich úhyn. Proti tomuto onemocnění je k dispozici vakcína. Očkování se provádí dvěma injekcemi, první injekce se aplikuje v průběhu říje nebo 7 – 10 dní po krytí, druhá injekce 1 – 2 týdny před očekávaným porodem.

Pohybová aktivita a krmení březí feny

V první polovině březosti ponecháme březí fence stejnou pohybovou aktivitu i způsob krmení. Je-li fenka příliš hubená či naopak obézní, je vhodné poradit se ohledně výživy s veterinárním lékařem.
V druhé polovině březosti se snažíme vyvarovat extrémní zátěže, pravidelné procházky však ponecháme.
Dávku krmiva postupně navyšujeme v množství o 10% týdně. V období porodu by měla být krmná dávka přibližně o 50% vyšší než v období krytí. Přechod na energeticky bohatší krmivo se od 6.týdne březosti doporučuje v případě předpokládaného vyššího počtu štěňat ve vrhu. Od padesátého dne březosti se děloha roztahuje a zmenšuje se místo pro zažívací trakt, proto fenu krmíme vícekrát denně menšími dávkami krmiva.

Březí kočka a péče o ni

Březost kočky trvá průměrně 63 dní, s mezními hodnotami 58 – 68 dní. Ultrasonografickým vyšetřením jsme schopni zjistit březost cca 24. den od krytí.

Vakcinace a odčervení

Na vakcinaci bychom měli myslet již před krytím. Každoroční vakcinační schéma je potřeba vyřešit buď před plánovaným krytím nebo s očkováním počkat až do doby, kdy poprvé očkujeme koťata. Pokud má kočička volný přístup ven a nejsme si tedy její březostí jisti, raději o tom uvědomíme veterinárního lékaře a očkování odložíme až do doby, než březost ultrasonograficky vyloučíme.
Před krytím se také doporučuje nechat kočce vyšetřit trus na přítomnost parazitů nebo ji preventivně odčervit. Další odčervení provádíme třetí týden po porodu společně s koťaty. Odčervování během březosti je vhodné pouze pomocí přípravku Stronghold ve formě spot on. U toho byly provedeny klinické studie a ověřena bezpečnost jak pro kočku, tak pro vyvíjející se plody. Ostatní preparáty vhodné nejsou.

Denní režim a výživa

Během březosti není vhodné s kočkou cestovat a vystavovat ji zbytečně stresu. Samozřejmostí je i vynechání výstav. Jinak kočce ponechte pohybový režim, na který je zvyklá. V pokročilé fázi březosti ji však nenuťte skákat, jestliže sama nechce.

Více než kdy jindy v tomto období platí, že kvalitní výživa je základ. Ideální je krmení granulemi, existují speciální receptury pro březí a kojící kočky. Krmení je možné ponechat k dispozici po celý den, pokud je tak kočka navyklá. Pokud je kočka zvyklá jíst dvakrát denně, je dobré ve druhé polovině březosti zvýšit počet krmných dávek na tři až čtyři.

Rady k porodu – kočka

POROD KOČKY –  KDY VYHLEDAT LÉKAŘSKOU POMOC ?

Před narozením prvního koťátka musíme zpozornět když…

• nejsou více než 69 dní od posledního krytí žádné známky blížícího se porodu
• přerušované kontrakce trvají déle než 2 hodiny bez porození kotěte
• odtečou plodové vody před začátkem kontrakcí
• silné kontrakce trvající déle než 5 minut bez porození kotěte

Na co dát pozor v průběhu porodu?

• je-li interval mezi jednotlivými koťaty delší než dvě hodiny
• silné kontrakce trvající déle než 5 minut bez porození koťátka

Dále je třeba sledovat

• abnormálně zapáchající nebo krvavý výtok z pochvy
• koťátko vzpříčené v porodních cestách
• špatný celkový stav kočky – naříkání, abnormální postoje, apatie, třes, obtížné dýchání…

Po porodu

• je dobré provést sonografické nebo RTG vyšetření břišní dutiny (kvůli zjištění, zda došlo k porodu všech mláďat)

Rady k porodu – fena

POROD FENY –  KDY VYHLEDAT LÉKAŘSKOU POMOC ?

Před narozením prvního štěňátka musíme zpozornět když…

• nejsou více než 68 dní od posledního krytí žádné známky blížícího se porodu
• více než 24 hod od poklesu rektální teploty nejsou patrné žádné příznaky blížícího se porodu
• rektální teplota se po předchozím poklesu vrátila k normálu a stále nejsou žádné příznaky blížícího se porodu
• odtok plodových vod počal před začátkem kontrakcí
• silné kontrakce trvají déle než 30 minut bez porození štěněte
• přerušované kontrakce trvající déle než 4 hodiny bez porození štěněte
• se objeví zelený výtok z pochvy bez porození štěňátka

Na co dát pozor v průběhu porodu?

• jestliže silné kontrakce trvají déle než 30 minut bez porození štěněte
• je-li interval mezi jednotlivými štěňaty delší než dvě hodiny

Dále je třeba sledovat

• abnormálně zapáchající nebo krvavý výtok z pochvy
• štěňátko vzpříčené v porodních cestách
• špatný celkový stav fenky – naříkání, abnormální postoje, apatie, třes, obtížné dýchání…

Po porodu

• je dobré provést sonografické nebo RTG vyšetření břišní dutiny ( ke zjištění, zda došlo k porodu všech mláďat)

Zdravé ucho má samočistící schopnost. Vytvořený ušní maz putuje zvukovodem nahoru k ušnímu boltci. Tam je možné ho gázou opatrně odstranit. Hlubší čištění není u zdravého ucha potřeba, mohlo by dojít k mechanickému poškození zvukovodu a následnému zánětu. Pouze u psů, kteří rádi a častou plavou, nebo po koupání, se doporučuje uši vyčistit důkladněji. Existuje poměrně velké množství různých přípravků na čištění uší. Zorientovat se v nabídce a vybrat ten nejvhodnější právě pro Vašeho mazlíčka Vám pomůže veterinární lékař.

Uši mohou někdy způsobit pořádné potíže. Svědí, jsou zarudlé a produkují nadměrné množství mazu. Zvíře si je škrábe a otírá o předměty. Onemocnění může být i bolestivé. Potom je potřeba navštívit veterinárního lékaře, který uši vyšetří a stanoví postup léčby. Většinou majitel odchází s kapkami do uší a roztokem na pravidelné čištění.

Jak aplikovat ušní kapky v případě zánětu ucha?

1) Jednou rukou přidržíme a natáhneme ušní boltec, druhou rukou do zvukovodu aplikujeme ušní preparát. Počet kapek (případně vstřiků) léku Vám sdělí veterinární lékař.
2) Promasírujeme zvukovod v místě, kde přechází hlava v ušní boltec. Někdy je možné slyšet čvachtavý zvuk.

Jak čistit nemocné uši?

1) Jednou rukou přidržíme a natáhneme ušní boltec, druhou rukou do zvukovodu aplikujeme ušní čistič až je zvukovod plný a tekutina skoro z ucha vytéká.
2) Promasírujeme zvukovod v místě, kde přechází hlava v ušní boltec. Někdy je možné slyšet čvachtavý zvuk.

3) Necháme psa nadbytek roztoku vyklepat.
4) Boltec vysušíme např. gázou namotanou na prst nebo kosmetickým tamponem.

Nikdy nepoužíváme k čištění uší vatové tyčinky na špejli určené lidem. Mohli bychom maz a nečistoty zatlačit hlouběji, případně poškodit ušní bubínek.

Pojištění psů a koček u nás v současné době nabízí již několik pojišťoven. V případě úrazu, nemoci nebo nutné operace jsou náklady za veterinární ošetření hrazeny z pojistky. Majitel tak může v případě neočekávané události bez ohledu na finance poskytnout svému zvířecímu kamarádovi komplexní péči.

Pro většinu pojišťoven je nutné, aby bylo zvíře očipováno, pravidelně vakcinováno a odčervováno a podstoupilo vstupní vyšetření u veterinárního lékaře. Některé pojišťovny mohou mít nastaveny věkové limity, v rámci kterých je možné pojištění uzavřít. Před uzavřením smlouvy je důležité si dobře prostudovat pojistné podmínky, některých lékařských zákroků se totiž pojištění nemusí týkat.

Více informací naleznete např. zde.

Psi i kočky, kteří se pohybují venku, přichází běžně do kontaktu s dalšími zvířaty. Nezřídka tak mohou zanést domů ektoparazity (vnější parazity). Ty mohou domů zavléci i chovatelé například na obuvi nebo spolu s podestýlkou či senem v případě drobných savců.

Nejčastěji se u psů a koček setkáváme s blechami a klíšťaty, méně často pak s dravčíky a všenkami. Koncem léta se v některých oblastech objevují takzvané svilušky neboli sametky. U venkovních koček se poměrně běžně vyskytuje ušní svrab, který vypadá jako výrazně hnědý maz v uších.
U králíků a morčat se taktéž setkáváme nejčastěji se svrabem nebo s dravčíky.

Společným příznakem napadení některým z těchto parazitů bývá obvykle výrazné svědění. Zvířata si srst vykusují, kočky se více olizují, v případě ušního svrabu mohou klepat hlavou. Tyto projevy jsou pro pacienta výrazně nepříjemné a obtěžující. Někdy si mohou rozškrábat místa na kůži až do krve, případně začít hubnout, protože většinu času a energie věnují neustálému drbání se.

Dalším nebezpečím parazitů je přenos některých onemocnění. Klíšťata jsou např. přenašeči boreliózy, anaplazmózy a dalších chorob. Prostřednictvím blech se také přenáší vnitřní parazité, tasemnice.

Většina z těchto parazitů může krátkodobě napadnout také člověka, i když dlouhodobě na něm obvykle nepřežívají.

Proto se doporučuje chránit svá zvířata prostřednictvím látek, které tyto parazity zneškodňují a některé i předem odpuzují.
Existuje několik možností aplikace

Spot – on

Pipeta, jejíž obsah se nakape do střední linie krku, případně u psů podél celého hřbetu přímo na kůži. Obvykle její účinek vydrží jeden měsíc. Většina pipet funguje pouze proti vnějším parazitům. Některé pipety jsou však určeny současně i pro léčbu vnitřních parazitů. To je dobré zejména při napadení blechami, kdy je nutné zvíře vždy i odčervit. Některé výrobky fungují i jako repelenty a parazity zároveň i odpuzují. V jiných zase může být přidaná látka, která přerušuje např. u blech vývojový cyklus v prostředí. V době aplikace, tři dny před a po aplikaci nelze zvíře koupat, aby nebyl účinek ošetření snížen.

Tablety

Jsou účinné proti blechám, některé i proti klíšťatům. Délka ochrany je většinou jeden měsíc. Nyní nově existuje i přípravek s účinností tříměsíční. Zvíře je možné vykoupat i v době aplikace. Některé výrobky mohou opět obsahovat látky, které v prostředí přerušují vývojový cyklus blech.

Spreje, šampony, pudry

Aplikují se nastříkáním na srst/kůži, vždy určitý počet střiků dle hmotnosti zvířete a návodu k použití na konkrétním výrobku. Účinek je závislý na druhu preparátu, některé mohou vydržet až jeden měsíc, většinou však výrazně méně.
Podobně je tomu i v případě šamponů či přípravků ve formě pudrů.

Obojky

Fungují proti blechám a klíšťatům. Nástup účinku je obvykle kolem dvou týdnů, proto se doporučují spíše jako prevence než při řešení akutního napadení parazity. Délka účinku může být až osm měsíců. Nevýhodou je, že některé výrobky mohou být cítit. U výrazně osrstěných plemen může být účinek slabší. Je vždy nutné, aby obojek po celou dobu nošení doléhal ke kůži („asi na prst od krku“), což může u citlivějších jedinců působit alergické reakce na kůži.
U drobných savců a hlodavců se preventivní aplikace obvykle neprovádějí. Při napadení parazity lze podat účinnou látku ve formě pipety přímo na kůži, možná je i aplikace injekčního preparátu. Aplikaci je nutno opakovat dle druhu parazita a použitého přípravku cca po deseti dnech.
V případě napadení ektoparazity je vždy nutná důkladná a opakovaná očista prostředí (nejlépe luxování), vyčištění pelíšků atd. Je možné použít chemické postřiky. Pozor však v domácnostech, kde jsou kočky, některé přípravky bývají pro kočky toxické! Používání ektoparazitik se doporučuje pravidelně opakovat vzhledem k délce života parazitů, například bleší vajíčka mohou v prostředí vydržet až 5 měsíců.

V případě, že budete chtít jakýkoli přípravek tohoto typu pro svého mazlíčka použít, je potřeba znát jeho aktuální hmotnost. Vždy je nutné důkladně si prostudovat příbalový leták konkrétního výrobku a přesvědčit se, že je určený pro daný druh zvířete, např. některé výrobky pro psy jsou pro kočky silně toxické!

Pokud si nejste jisti hmotností svého zvířete či tím, který přípravek by pro Vás byl nejvhodnější, můžete se k nám přijít kdykoli poradit.

Pamatujte, že lepší je se blechám a jim podobným vyhnout, i když se říká, že „to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou“.

Odčervení psa

S odčervováním začínáme u štěňátek mezi druhým a třetím týdnem věku.
Do třech měsíců jim podáváme odčervovací prostředek každých čtrnáct dní, poté stačí aplikace každý měsíc až do dosažení stáří půl roku.

Další ošetření provedeme v devíti a ve dvanácti měsících.

Dospělé psy odčervujeme dvakrát ročně.

V případě přítomnosti parazitů v trusu po odčervení zopakujeme aplikaci léčiv znovu ještě po dvou týdnech.

Odčervení kočky

S odčervováním začínáme u koťátek mezi druhým a třetím týdnem věku.
Do třech měsíců jim podáváme odčervovací prostředek každých čtrnáct dní, poté stačí aplikace každý měsíc až do dosažení stáří půl roku.

Další ošetření provedeme v devíti a ve dvanácti měsících.

Dospělé kočky žijící pouze v bytě odčervujeme dvakrát do roka, mají-li však možnost chodit ven, pak čtyřikrát za rok. Jsou-li kočky v kontaktu s malými dětmi nebo loví-li myši, potom je možné podávat odčervovací prostředek i častěji.

V případě přítomnosti parazitů v trusu po odčervení zopakujeme aplikaci léčiv znovu ještě po dvou týdnech.

Zdravé oko zvířete nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Občasná tvorba tzv. ospalků po ránu je zcela běžným jevem. Je však dobré je z oka pomocí vatičky namočené v borové či převařené vodě odstranit. Dbejte také na to, aby do očí nazasahovali dlouhé chlupy a nedráždily tak oční rohovku.

Pokud je však oko zvířete zarudlé, nadměrně slzí, je bolestivé, či se v koutku oka hromadí hlen nebo různě zabarvený výtok, je určitě na místě návštěva veterinárního lékaře. Ten oko vyšetří, stanoví diagnózu a pravděpodobně předepíše oční kapky či mast.

A jak kapky či mast do oka aplikovat?

Před aplikací přípravku se ujistěte, že oční víčka a okolí očí je čisté a bez výtoků. Pokud tomu tak není, je důležité nečistoty odstranit. Ideální je k tomu opět smotek vaty namočený v borové či převařené vodě. Poté lehce zakloňte hlavu zvířete a jemně palcem a ukazováčkem jedné ruky rozevřete oční víčka. Na povrch oka nebo podél dolního víčka aplikujte předepsaný počet očních kapek nebo proužek oční masti. Tubu s kapkami či mastí je dobré držet podélně s okem, abychom zvíře při jeho náhlém pohybu neporanili a dávat pozor na to, abychom se aplikátorem nedotýkali oka. Po aplikaci nechejte zvíře zamrkat, aby se přípravek rovnoměrně rozprostřel po celém oku.

Příprava na operaci majitelem

Před chirurgickým zákrokem je třeba dodržet:

Obecně dvanácti až osmnáctihodinovou hladovku u dospělých psů a koček, čtyři až osmihodinovou hladovku u štěňat a koťat. U drobných savců a ptáků se hladovka nedoporučuje. Délka hladovky u plazů je různá dle druhu pacienta. Přesnou délku hladovky Vám sdělí lékař v předoperačních pokynech, které dostanete s sebou domů v psané podobě. Hladovku je velmi důležité dodržet kvůli možnosti vdechnutí žaludečního obsahu při úvodu do narkózy.

Omezit příjem tekutin přibližně jednu až dvě hodiny před zákrokem u dospělých psů a koček. U drobných savců, plazů a ptáků se omezení tekutin nedoporučuje. U starých a dehydratovaných pacientů či pacientů s onemocněním ledvin o omezení tekutin musí rozhodnout ošetřující lékař.

Pokud Vaše zvířátko trvale užívá léky (např. na srdce) je nutné to veterináři sdělit. Většinu předepsaných léků je důležité podat i v den operace. Pro jistotu se ale o jejich užití s lékařem předem poraďte.

Po podání posledního krmení je nutné zvíře uzavřít v kontrolovaném prostoru tak, aby byl zamezen přístup k náhodně nalezenému krmení.

Psy doporučujeme bezprostředně před výkonem vyvenčit, aby se vyprázdnil močový měchýř.

PÉČE O ZVÍŘE PO CHIRURGICKÉM ZÁKROKU

Každý chirurgický zákrok představuje pro pacienta i jeho majitele zátěž – a to jak fyzickou, tak psychickou. Aby vše proběhlo co nejlépe, je potřeba držet se pokynů lékaře a v případě pochybností nebo pokud s něčím nesouhlasíte, s ním vždy vše probrat. Předejdete tak nedorozuměním, ke kterým by mohlo dojít a možným komplikacím z toho plynoucím.

Mám mu dát nějaké léky?
Po operaci bude s největší pravděpodobností pacient užívat léky proti bolesti, antibiotika, případně další přípravky dle druhu chirurgického zákroku. Vše dostanete od našich lékařů hned po zákroku nebo druhý den na kontrole (v takovém případě má pacient injekčně aplikované léky, které drží až do druhého dne), dle stavu pacienta. Doma byste neměli podávat nic navíc, o čem by nebyl informován Váš lékař.

Jak se zařídit doma?
Doma je důležité umístit zvíře do klidné místnosti nejlépe na podlahu. Po zákroku může být totiž dezorientované a z pohovky či postele může snadno spadnout. Z okolí je třeba odstranit nebezpečné předměty. Je dobré zamezit i zalézání např. pod postel či nábytek a nepouštět zvíře ven. V místnosti by neměl být průvan ani příliš ostré světlo. Po operaci bývá narušená termoregulace a většinu pacientů je nutné zahřívat. Na hospitalizaci k tomu používáme tepelné dečky nebo lampy. Doma je dobré udržovat v místnosti teplo, ale ne horko (pacient se může i přehřát). Zvíře lze také přikrýt dekou. Důležité je pacienta co nejméně vyrušovat a nechat ho v klidu se prospat.

Kdy si pro zvíře mohu přijít?
Probouzení z anestezie by mělo probíhat na veterinární klinice pod dozorem lékaře a hospitalizační sestry v klidném hospitalizačním boxu. Majiteli zvíře předáváme až plně probuzené a schopné samostatné chůze. Individuální přístup – probouzení může trvat různě dlouho, záleží na druhu chirurgického zákroku a také na kondici pacienta před operací. Z těchto důvodů majitelům obvykle čas vyzvednutí pacienta sdělujeme telefonicky podle aktuálního stavu zvířete.

Kdy krmit?
V den operace může pacient trpět nechutenstvím nebo může zvracet. Kdy podat po operaci jídlo a vodu záleží na druhu chirurgického zákroku. Většinou se zhruba třetinová porce jídla podá již večer v den operace, vodu je vhodné nabízet častěji po menším množství. Přesné pokyny včetně druhu krmení, které se bude podávat, Vám opět sdělí lékař.
Druhý den po zákroku by si pacient už měl vzít alespoň malé množství jídla a měl by na Vás víceméně normálně reagovat.

Jak se starat o operační ránu?
Jednou nebo dvakrát denně je třeba zkontrolovat operační ránu, aby se včas odhalily případné komplikace. O tom, jak má rána vypadat, jaké jsou příznaky infekce v ráně a jak se bude hojit Vás bude lékař informovat. Obecně musí být rána udržována v čistotě a suchu. Pacient si nesmí ránu olizovat. Sliny obsahují velké množství bakterií, které mohou ránu infikovat a zkomplikovat tak její hojení. Často lékař předepíše nošení ochranného límce či jiných prostředků k ochraně rány.

Pokud lékař neřekne jinak, není vhodné ránu ničím potírat nebo desinfikovat.

Kdy jít venčit?
Pohybový režim po operaci je opět individuální záležitostí. Je nutné ho přizpůsobit druhu operačního zákroku, kondici i stáří pacienta. Většinou stačí do vyndání stehů omezit pohyb na venčení na vodítku. Po ortopedických zákrocích může omezení pohybu trvat déle.

Kdy se vyndají stehy?
Stehy jsou ve většině případů odstraňovány za deset dní po operaci. Ošetřující lékař Vám přesný termín odstranění stehů napíše do pokynů k pooperační péči.

Pokud máte jakékoli další dotazy nebo obavy, kontaktujte svého ošetřujícího veterinárního lékaře.

Vakcinace koťat a dospělých koček

Koťata získávají malé množství protilátek od matky prostupem přes placentu a pak především mlezivem v období 24 hodin po narození. Tyto protilátky udržují vysoké hladiny v krvi přibližně do 8 týdnů věku a poté postupně klesají. S očkováním proto začínáme asi v devíti týdnech stáří kotěte. První vakcinace může být ještě  likvidována zbytky mateřských protilátek. Proto je nutné vakcinaci opakovat za 21 dní, kdy již u kotěte žádné mateřské protilátky nejsou.

Konkrétní vakcinační schéma pro vaši kočku určí veterinární lékař na základě jejího zdravotního stavu, věku a prostředí, ve kterém se pohybuje. Podle nejnovějších poznatků nemusí být některé infekční choroby přeočkovávány každoročně, protilátky mohou vydržet i déle, až tři roky. Více informací Vám podá ošetřující lékař.

Vakcinaci provádíme pouze u zcela zdravých koček, které jsou před očkováním důkladně klinicky –  případně dle potřeby i laboratorně – vyšetřeny. Ideální je týden před vakcinací kočičku odčervit.

Klasické základní vakcinační schéma koťat a dospělých koček

9 týdnů věku – první očkování
12 týdnů věku – první přeočkování
vždy po 1 roce – roční přeočkování
vždy po třech letech – očkování proti vzteklině

Choroby, proti kterým je možné kočku očkovat

PANLEKOPENIE – „kočičí mor“
Projevuje se nechutenstvím, zvýšenou teplotou, zvracením, krvavými průjmy, mohou se vyskytnou nervové příznaky, např. problémy s udržením rovnováhy, třes svaloviny. U dospělých koček může onemocnění způsobit potraty, porody mrtvých koťat, popř. sterilitu.

VIROVÁ RHINOTRACHEITIDA A KALICIVIRUS – komplex kočičí rýmy
Pod pojem kočičí rýma je zahrnována infekce kalicivirem a herpesvirem. Toto onemocnění se vyskytuje i u koček chovaných pouze v domácnosti a je poměrně časté. Není smrtelné, ale má chronický charakter. Objevují se výtoky z očí, z nosu, kýchání, někdy i vředy v dutině ústní nebo kožní projevy. I po vyléčení nemocného zvířete často zůstávají následky ve formě poškození nosní sliznice a každá banální infekce nebo zatížení vyvolává výtoky z nosu.

VZTEKLINA

Je to smrtelné onemocnění přenosné na člověka. Příznaky vztekliny jsou velmi proměnlivé. Nemoc se přenáší slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především jako zvýšená slinivost a agresivita, ztráta plachosti, ochrnutí a nemohoucnost.
U koček není na rozdíl od psů vakcinace vyžadována zákonem.

KOČIČÍ LEUKÉMIE – FeLV

Vakcinují se pouze kočky, které neprodělaly nebo neprodělávají toto onemocnění. Vzhledem k inkubační době, která může trvat i několik let, je vhodné před první vakcinací provést test z krve. Vakcinaci provádíme nejdříve od 9 týdne stáří, přeočkování asi za 3 týdny.
Dospělá zvířata se po první vakcinaci musí také přeočkovat za 3 týdny a dále vždy po 1 roce již jen jednorázově. Onemocnění se přenáší slinami, močí a krví. Projevuje se anemií, ztrátou tělesné hmotnosti, průjmem, opakujícími se chronickými infekcemi. U koťat je to především slábnutí, zvýšená tělesná teplotou a žloutenka.

CHLAMYDIÓZA

Onemocnění se projevuje podobně jako komplex kočičí rýmy, tj. záněty spojivek, výtoky z očí, z nosu a kýcháním. Je popisován přenos na člověka, zejména u imunitně oslabených jedinců.

DERMATOFYTÓZY

Je to vakcinace proti plísňovým onemocněním. Vakcinaci lze provádět jak preventivně, tak léčebně. Proti dermatofytům je vhodné očkovat hlavně dlouhosrsté kočky, protože v jejich srsti se téměř vždy nacházejí spory plísní. V případě oslabení jedince stresem, nemocí, březostí nebo porodem se kožní problémy mohou projevit v plné šíři.

Alergické reakce na vakcínu

Na vakcinaci se v některých případech může stejně jako u člověka vyskytnout alergická reakce. Nejčastěji se setkáváme s otoky obličeje, kopřivkou, únavou, zvýšenou teplotou a nechutenstvím. Mezi velmi závažné reakce, které se však naštěstí vyskytují pouze minimálně, patří ihned po aplikaci injekce kolaps způsobený náhlým snížením krevního tlaku, tzv. anafylaktický šok. Setkáváme se s ním však opravdu velmi ojediněle.

Ideální je mít kočku po vakcinaci minimálně dvě hodiny pod dohledem, nepouštět ji ven a v případě jakýchkoli problémů kontaktovat veterinárního lékaře.

Vakcinace štěňat a dospělých psů

Štěňata získávají malé množství protilátek od matky prostupem přes placentu a pak především mlezivem v období 24 hodin po narození. Tyto protilátky udržují vysoké hladiny v krvi štěněte přibližně do 6 týdnů věku a poté postupně klesají. Po šestém týdnu věku proto začínáme s vakcinací. První vakcinace však může být ještě likvidována zbytky mateřských protilátek a tím vzniká tzv. imunitní okno. Proto je nutné vakcinaci opakovat za 21 dní, kdy již u štěněte žádné mateřské protilátky nejsou. U štěňat se provádí vícenásobné očkování, protože imunitní systém štěněte je vyzrálý až po dvanáctém týdnu věku.

Konkrétní vakcinační schéma pro vašeho pejska určí veterinární lékař na základě jeho zdravotního stavu, věku a prostředí ve kterém se pohybuje. Podle nejnovějších poznatků nemusí být některé infekční choroby přeočkovávány každoročně, protilátky mohou vydržet i déle, až tři roky. Více informací Vám podá ošetřující lékař.

Vakcinaci provádíme pouze u zcela zdravých psů, kteří jsou před očkováním důkladně klinicky a případně i laboratorně vyšetřeni. Ideální je, pokud je pejsek týden před vakcinací odčerven.

Klasické základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů

6 – 9 týdnů věku – první očkování (DHPPi)
8 – 12 týdnů věku – první přeočkování  (DHPPiL)
12 – 16 týdnů věku –  druhé přeočkování (DHPPiL)

12 – 26 týdnů věku – očkování proti vzteklině (R)
vždy po 1 roce přeočkování (DHPPiL)
vždy po třech letech přeočkování vztekliny

Choroby, proti kterým je možné psa vakcinovat

PSINKA – D

Velmi nebezpečné virové onemocnění objevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Forma plicní se projevuje výtoky z nosu, kašláním až zápalem plic. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení, nervová forma navozuje křeče až ochrnutí. Může mít však i kožní projevy – ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Většinou se nejdříve objevuje horečka, pes bývá malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata.

INFEKČNÍ ZÁNĚT JATER – H

Onemocnění postihuje zejména játra a projevuje se žloutenkou, výraznou bolestivostí břicha, průjmem a zvracením. Postiženy mohou být i oči, kdy dochází k zákalu rohovky, někdy se objeví i i krváceniny na sliznicích.

PARVOVIRÓZA – P

Vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, zvracením; často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat. Zdrojem nákazy je trus nemocného zvířete.

PARAINFLUENZA – Pi

Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu.
Onemocnění, jinak zvané psincový kašel, se zpočátku  projevuje suchým kašlem, dávením a horečkou. Druhotné bakteriální komplikace mohou později postihnout i plíce a způsobit jejich zánět.

LEPTOSPIRÓZA – L

Jedná se o bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou divoce žijící zvířata, hlavně potkani. Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Mezi hlavní  příznaky patří vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověka a jsou vysoce nakažlivé.

VZTEKLINA – R

Je smrtelné onemocnění přenosné na člověka. Příznaky vztekliny jsou velmi proměnlivé. Nemoc se přenáší slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především jako zvýšené slinění a agresivita, ztráta plachosti u volně žijících zvířat, ochrnutí a nemohoucnost. U psů je očkování proti vzteklině povinné od dokončeného třetího měsíce věku s povinnou každoroční revakcinací.

INFEKČNÍ LARYNGOTRACHEITIDA

Tato nemoc se přenáší kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením. Vakcína podávaná formou tekutiny většinou aplikované na nosní sliznici účinkuje až devět měsíců. Tato vakcinace nepatří do běžného vakcinačního schématu, ale pokud Váš pejsek chodí na výstavy, cvičiště nebo pobývá v hotelích pro psy, lze očkování doporučit.

TETANUS

Onemocnění vyvolává toxin produkovaný při růstu bakterie Clostridium tetani. Zvíře nebo člověk se nakazí oděrkami nebo poraněním, do kterého proniknou spory této bakterie. Projevuje se zpočátku topornou chůzí, tuhnutím končetin. Později se přidávají nepřiměřené reakce na světlo a zvuky a ulehnutí s křečovitě napnutými končetinami. Pokud se léčba nezapočne včas, je toto onemocnění téměř vždy smrtelné. Vakcinaci doporučujeme u loveckých a pracovních plemen psů, popř. u psů, kteří se vyskytují ve společnosti koní.

LYMSKÁ BORELIÓZA – B

Je to závažné bakteriální onemocnění lidí a zvířat přenášené klíšťaty. Mezi klinické příznaky patří horečka, nechutenství, apatie, bolesti kloubů, zvětšené mízní uzliny, někdy také kožní změny na místě přisátí klíštěte a nervové příznaky. Vakcinace této choroby je vhodná zejména v oblastech se zvýšeným výskytem tohoto onemocnění, a to u psů, kteří se často pohybují v lese.

Alergické reakce na vakcínu

Na vakcinaci se v některých případech může stejně jako u člověka vyskytnout alergická reakce. Nejčastěji se setkáváme s otoky obličeje, kopřivkou, únavou, zvýšenou teplotou a nechutenstvím. Mezi velmi závažné reakce, které se však naštěstí vyskytují pouze minimálně, patří ihned po aplikaci injekce kolaps způsobený náhlým snížením krevního tlaku, tzv. anafylaktický šok. Setkáváme se s ním však opravdu velmi ojediněle.

Ideální je mít psa po vakcinaci minimálně dvě hodiny pod dohledem, vynechat dlouhé procházky a pracovní zátěž a v případě jakýchkoli problémů kontaktovat veterinárního lékaře. Po očkování doporučujeme tři dny klidový režim.

Kočky obecně cestují nerady. Všechny by však měl jednou ročně zkontrolovat a naočkovat veterinární lékař. Cestování s nimi se tak většinou nevyhneme.

Kočky mají neustálou potřebu kontrolovat své okolí a jsou citlivé vůči pachům. Z těchto důvodů je pro ně návštěva u veterináře velice stresující, což se velmi často přenáší i na jejich majitele.

Máme proto pro Vás několik rad, jak takovou cestu na kliniku lépe zvládnout:

PŘEPRAVNÍ BOX

Základem je vhodný přepravní box, neměl by vydávat hlasité zvuky, otevírání by mělo být jednoduché a spolehlivé, ideálně by měl mít otvor i zeshora, ale není to úplně nutné. Měla by být z pevnějšího materiálu, který drží tvar. Vyhněte se pokud možno proutěným přepravkám, jsou velmi hlasité, a měkkým látkovým, které kočku mohou utlačovat.
Přepravka by měla být snadno čistitelná. Neměla by být příliš velká, aby v ní kočka nemohla padat ze strany na stranu.
Přepravku je možné během cesty překrýt ručníkem, aby kočka neviděla ven – může být klidnější, ale ne na všechny kočky toto pravidlo funguje.
Přepravku zajistěte pevně i v rámci auta. Připevněte ji na sedadle pomocí pásu nebo ji uložte na podlážce tak, aby se nemohla pohybovat a jeďte velmi opatrně.

Pokud máte divokou kočku, která žije venku, je možné si od nás zkusit vypůjčit přepravku a nebo zkusit kočku odchytit přes sklopec.

Kočka bude klidnější, pokud bude cítit známé pachy. Tady je několik tipů, jak to zařídit:

– Ideální je, pokud je přepravka standardně součástí Vašeho vybavení a je umístěna nejlépe poblíž místa na spaní nebo krmení. Kočka ji tak nebude mít spojenou pouze s návštěvou veteriny. Bude do ní lézt i dobrovolně.
– Do přepravky umístit přímo i pelíšek, ve kterém je kočka zvyklá spát, nebo část oblečení oblíbeného člena rodiny.
-Lze použít i Feliway spray (feromony), šantu kočičí ve spreji aj., kterými postříkáte přepravku cca 15 minut před návštěvou.
-Pro případ, že je kočka nemocná nebo znečistí přepravku, připravte si s sebou ještě jednu „sadu“ ručníků/podložek do přepravky.

-Pokud kočka při pohledu na přepravku zpanikaří, Vy zachovejte klid. Umístěte přepravku někam poblíž, z dohledu kočky. Kočku poté zabalte jemně do ručníku nebo jiné látky se známou vůní a i v něm ji umístěte do přepravky. Postupujte opatrně, ale zároveň rychle.

V ČEKÁRNĚ

Buďte klidní, kočka Vaši nervozitu vycítí.
Kočku slovně uklidňujte a sami se vyvarujte hlasitých zvuků, pravidelně stav kočky kontrolujte, při velkém stresu raději vyčkejte venku/v autě a pokud nastane zhoršení stavu, neprodleně ho ohlašte na recepci.
Po příchodu na kliniku kočku nechte v přepravce. Box přenášejte opatrně a dejte pozor, abyste jí nenaráželi do věcí okolo nebo do Vašich nohou.
Než přinesete svou kočku z auta, zkontrolujte, že máte prostor, kde s ní být. Ideálně oddělený od psů úplně nebo alespoň opticky.
U Cat friendly klinik je možné použít zcela oddělený vstup pro kočky.
Přepravku se zvířetem je lepší pokládat na vyvýšené místo, nikoli přímo na zem.
Navíc je vhodné přepravku otočit tak, aby kočka na ostatní zvířata neviděla.
Případně je možné s kočkou počkat v autě do té doby, než půjdete rovnou do ordinace.

V ORDINACI

Kočky potřebují čas, aby si na klinice zvykly a uklidnily se. Je potřeba jim tento čas dopřát.
Pokud je nutné kočku přidržet, má veterinář na pomoc vyškolenou sestru, není třeba se ničeho obávat.
Pokud je kočka divoká (=nesocializovaná, agresivní), raději tuto informaci ohlašte ihned na začátku příchodu do ordinace.
Pokud si nevíte rady, kvůli lékům, které jste obdrželi, zeptejte se Vašeho veterináře nebo veterinární sestry, aby vám podávání léku předvedli a vysvětlili – například jak podat kočce tabletu atd.

POBYT NA KLINICE

V některých případech je nutné, aby Vaše kočka zůstala na klinice hospitalizována. Akreditované Cat friendly kliniky se zavázaly dodržovat určité standardy při péči o kočky.

Jak tento pobyt vypadá?

• Jedná se o samostatnou, tichou, klidnou hospitalizační místnost oddělebou alespoň vizuálně od psů, kde má kočka svůj vlastní ohrazený prostor.
• Jsou zde pevné, čisté a bezpečné kotce, které mají přiměřenou velikost.
• Kočky mají čistou podestýlku a zajištění adekvátní pohodlné podložky nebo boxu.
• Je možné zde nechat kočce v kotci ručníky, případně jiné věci, které budou cítit její domovem a které budou na kočku mít uklidňující vliv.
• Pokud kočička zůstává na hospitalizaci delší čas, domluvte se, kdy se za svou kočičkou můžete přijít podívat na návštěvu.

! Pokud zůstane kočka na klinice přes noc, je možné, že se k ní mohou po návratu domů chovat ostatní zvířata trochu jinak. Je to proto, že je díky svému pobytu v jiném prostředím jinak cítit. Proto s tím, prosím, počítejte.

Doufáme, že Vám a vaší kočičce tyto rady pomohou zvládnout návštěvu veterináře bez zbytečných komplikací a v klidu.

Kdy kočky pohlavně dospívají?

Kočky i kocouři velmi brzy dosahují pohlavní dospělosti. Pohlavní vývoj je obecně rychlejší u krátkosrstých plemen, v jarních měsících, kdy se prodlužuje délka dne a rovněž u koček, které vyrůstají v kontaktu s dospělými zvířaty s možností pohybu ve venkovním prostředí.
Většinou po dosažení věku 5-9 měsíců jsou kočky schopny oplozujícího páření.
Kocouři zkoušejí napodobovat páření často již ve stáří 4 měsíců a též v tomto věku začínají i značkovat. Zralé spermie se poprvé objevují mezi 6. až 7. měsícem a obvykle po dosažení 9. měsíce se již úspěšně páří. Pohlavní aktivitu si kočky udržují 9 až 12 let, kocouři až do 14 let.

Jak často probíhá říje u koček?

Kočka je polyestrické zvíře, což znamená, že se u ní říje periodicky opakují v průběhu celého roku. To platí především pro domácí kočky žijící v dostatečně osvětlených prostorách. U venkovních koček bývá říje utlumena v zimních měsících, kdy jsou krátké dny, a též v horkých letních dnech. Délka vlastní říje tj. období, kdy se kočka nabízí k páření, trvá přibližně 7 dní. V tuto dobu kočka mňouká, válí se, značkuje močením a při doteku prohýbá hřbet. Celý pohlavní cyklus se opakuje přibližně v třítýdenních intervalech. Uvolnění vajíček z vaječníků je vyprovokováno pářením. Délka gravidity je průměrně 63-66 dní a kočka může opětovně zabřeznout za 2-3 týdny po odstavu koťat. Takže ročně může vychovat 5-15 koťat, proto východiskem, ba často nutností je kastrace.

Není lepší hormonální injekce než kastrace?

Mezi nejčastější komplikace po hormonální kastraci patří výskyt patologických změn a zánětů v děloze, hyperplazie (chorobné zbytnění) mléčné žlázy a výskyt nádorových onemocnění. Zvláště dlouhodobá aplikace riziko zvyšuje.

Kdy je nejvhodnější doba pro kastraci?

Obecně se traduje období po dosažení úplného tělesného vývoje, tj. ve stáří 1 roku. Pro tuto argumentaci však nelze jednoznačně nalézt podporu, protože z mnoha recentních studií vyplývá, že nebyly nalezeny rozdíly v tělesném i psychickém vývoji koček, které byly kastrovány ve věku 6-7 měsíců v porovnání s kastrovanými jedinci ve věku 12-24 měsíců. Na naší klinice doporučujeme kastraci koček a kocourů nejdříve od stáří 6 měsíců, zvířata by měla mít hmotnost nad 2kg.

Jaké jsou výhody včasné kastrace?

Po kastraci dochází k intimnější vazbě na chovatele, kočky jsou více přítulné a mazlivější. Více se zdržují v blízkosti domu. Kocouři přestanou značkovat, odpadá několikadenní toulání v době říje (mrouskání) koček, snižuje se agresivita a je méně zranění ze soubojů.

Má kastrace nějaké následky?

Kastrovaná zvířata mají snížený energetický výdej, což může vést k obezitě a následně ke zvýšenému výskytu kardiologických a plicních potíží, vzniku močových kamenů, ovlivnění jaterních funkcí, k nemocím pohybového aparátu apod., ostatně podobnost s obezitou u lidí se přímo nabízí.
Proto je nutno zásadně volit kvalitní krmiva, která jsou vyvinuta pro kastrované jedince a hlavně nepřekrmovat.

Jak probíhá kastrace?

Na naší klinice kastrujeme kočky vždy v hluboké celkové anestezii. Operační ranka je z boční strany dutiny břišní, cca 1 cm velká. Kočky obecně tento typ zákroku velmi dobře snáší, venkovní kočky je proto možné vypustit již následující den po zákroku mimo dům bez omezení. Kožní stehy jsou odebírány za 10 dnů, případně je možné použít stehy vstřebatelné. Většinou není nutný límec ani jiná ochrana rány, mohou však existovat výjimky. U kocourů je kastrace technicky méně náročná a následující den po zákroku nejsou pro ně nutná žádná omezení. Kastrační ranky jsou malé, není potřeba je šít.

Není lepší koťata utratit?

Utrácení psa a kočky může podle zákona provádět výhradně veterinární lékař nebo k tomu odborně způsobilá osoba. Důvody pro utracení zdravých koťat prakticky neexistují. Zákonem je zakázáno usmrcovat kočky a psy utopením, udušením, ubitím, ubodáním nebo střelnou zbraní. Při nerespektování zákona následuje trestní řízení.

Závěrem

V mnoha domácnostech, včetně domácností některých lékařů a lékařek naší kliniky, jsou kočky vítanými  společníky, kteří nás obohacují, a proto o ně rádi pečujeme a podporujeme jejich chov. Není však zodpovědné od žádného chovatele, aby přispíval k neřízenému množení volně žijících koček. Dotýká se to samozřejmě i majitelů nekastrovaných kocourů. Všichni víme, co se většinou děje s neplánovanými koťaty i přes existenci platných zákonných úprav.

V našem okolí, ať už doma nebo na zahradě, se nachází překvapivě mnoho věcí, které mohou být pro naše mazlíčky jedovaté, ačkoliv pro nás nebezpečné nejsou. Při otravách tak často nemusí jít o jedovaté nástrahy, které by někdo úmyslně nastražil. Zvířata se ve volné přírodě navzájem učí, co mohou sníst a co ne, a pokud přesto něco jedovatého ochutnají, může to nakonec skončit až smrtí. V případě psů a koček však musí dělat toho „rozumného dohlížitele” páníček.
Kromě nebezpečných běžně přístupných věcí, které doma běžně používáme (např. různé čistící prostředky, lepidla,…), je dobré myslet také na správné podávání léků (množství, místo) či přípravků proti parazitům apod. Vždy si pozorně přečtěte příbalový leták nebo se poraďte s veterinářem, který vám léky doporučil či předepsal. Nikdy nepodávejte léky určené pro lidi bez porady s veterinárním lékařem.

KTERÉ LÁTKY JSOU NEBEZPEČNÉ?

Dejte pozor především na běžně se vyskytující věci v domácnosti:

• čokoláda – obsahuje kofein a teobromin, které jsou ve větším množství pro psy toxické – čím více kakaa, tím nebezpečnější
• kynuté těsto – otrava produkty anaerobního kvašení v žaludku
• plesnivé potraviny – toxiny plísní
• jed na slimáky – obsahuje prudce jedovatý metaldehyd, nespoléhejte na údajnou nedobrou chuť přípravků, kterou uvádí výrobce!
• jed na krysy – kumariny, organofosfáty, vitamin D
• Fridex a jiné nemrznoucí směsi – láká psy sladkou chutí etylenglykolu
• jedovaté rostliny – např. rododendrony, konvalinky, zlatý déšť, difenbachie
• antikoncepce a ostatní léky – dražé mají sladký povrch
• sladidlo xylitol – lidské sladkosti, výrobky pro diabetiky (zdravotní potíže dospělého retrívra mohou nastat už po pozření jedné krabičky Tic-taců)
• hnojiva, barvy, laky, těžké kovy a jiné chemikálie
• antiparazitikum ivermektin – kolie a některá další plemena (australský ovčák, bobtail, šeltie, border kolie, bígl, bearded kolie atd.) – tato citlivost je způsobena chybnou funkcí MDR 1 genu (Multi Drug Resistance). Riziko intoxikace existuje i u koťat.
• hroznové víno, rozinky

Látky nebezpečné speciálně pro kočky:

• podání nevhodného přípravku na hubení blech a klíšťat – přípravky pro psy totiž obsahují permetriny, pyretrinyl a ty jsou pro kočky toxické
• léky obsahující paracetamol, acetaminofen – Paralen, Panadol
• jedovaté rostliny – pozor, kočky chované pouze v domech/bytech mají potřebu okusovat rostliny, pokud nemají k dispozici trávu

Co ještě dalšího je nebezpečné?

• aspirin, arsen, olovo, zinek, železo, žíraviny, alkohol, cigarety, marihuana a další drogy, benzín, strychnin
• mnohé rostliny

Pokojové rostliny

anturie
asparágus
azalka
begónie
brambořík
břečťan
cesmína
difenbachie
dracena
fialka
fíkus
filodendron
kala
kaládium
klívie
kapradina
krotón
lilek ozdobný
monstera
orchideje
trnová koruna
vánoční hvězda
vánoční kaktus
voskovka

Zahradní rostliny

aron
blatouch
bolševník
čemeřice
hvozdíky
hyacint
jalovec
jasmín
jmelí
kalina
kapradiny
knotovka
koniklec
konvalinka
kosatec
koukal
kručinka
lýkovec
maceška
mák
mařinka vonná
náprstník v
narcis
ocún
oleandr
oměj
pelargonie
protěž
prvosenky
pryskyřník
pryšec
ptačí zob
rajčata-zelená část
reveň
rozchodník prudký
rulík zlomocný
řebčík královský
sasanka hajní
skalník
skočec
stračka
svída krvavá
šafrán
štědřenec
tabák
tis
tulipán
vikev
violka rolní
vistárie
vlčinec
vratič obecný
zerav
zimolez
zimostráz
amarylis

JAKÉ JSOU PŘÍZNAKY OTRAVY?

Příznaky otravy jsou velice různorodé, většinou nespecifické a odvíjí se od typu a množství toxické látky. Můžeme pozorovat malátnost, zvracení, průjem, apatii, nechutenství, záchvaty křečí, záškuby, poruchy koordinace pohybu, rozšíření či zúžení zornic, zvýšené slinění, dušnost, pro kumarinové jedy (jed na krysy) typické krvácení z tělních otvorů.

K otravě může dojít několika způsoby:
-pozřením jedu
-kontaktem
-vdechnutím

Nejprve jed dráždí v místě kontaktu (tlama, čenich…), poté, co se vstřebá do krve, může poškodit další orgány (játra, ledviny, mozek…). Doba od proniknutí jedu do organismu do projevení příznaků otravy se může pohybovat od pár minut při kontaktní alergii až po dobu několika dnů nebo týdnů (poškození jater, ledvin).

CO MŮŽETE UDĚLAT VY JAKO MAJITELÉ?

V první řadě je důležité zamezit dalšímu kontaktu s jedem – např. vzít psovi zbytek čokolády, kterou se snaží sežrat…
Kontaktujte svého veterinárního lékaře a sdělte mu, co se stalo., jakým způsobem a čím došlo k možné otravě. Spolu se domluvíte na dalším postupu.
Došlo-li k požití jedu během posledních 30-60 minut, může majitel u zvířete vyvolat zvracení. Zvracení však nikdy nevyvoláváme v případě, že je pozřenou látkou silná kyselina/zásada (nebo pokud si tímto nejsme jistí) nebo ropné deriváty, nebo pokud zároveň s ní došlo k příjmu něčeho ostrého, například část obalu – konzervy – jež by mohlo způsobit poranění. Zvíře musí být při vědomí a nesmí mít křeče. K vyvolání zvracení lze použít slanou vodu, hořčici rozpuštěnou ve vodě nebo 3 % peroxid vodíku (1 polévková lžíce na 10 kg) . Peroxid vodíku se nedoporučuje používat u koček. Pokud zvíře pozřelo silnou kyselinu, zásadu nebo ropný derivát, lze podat mléko, vejce či aktivní uhlí (na psa 5kg dát 8-30 tablet). Aktivní uhlí je možné podat téměř ve všech případech.
Pokud došlo k inhalaci toxické látky, přemístěte zvíře co nejdříve na čerstvý vzduch.
Při kontaminaci kůže nejprve postižené místo opláchněte vodou a poté naneste šampon, který následně smyjte. Postup opakujte alespoň 15 minut. Nepokoušejte se látku neutralizovat. Toxickou látku v práškové formě pouze vyčešte, neoplachujte. Srst a kůži potřísněnou ve vodě nerozpustnými látkami (ropné produkty, barvy, laky), co nejrychleji očistěte vhodným rozpouštědlem (ředidlem, obvykle uvedeno na obalu) a slepené chlupy ostříhejte. Poté omyjte vodou, viz výše.
Při zasažení oka toxickou látkou oko okamžitě vypláchněte vodou.

Došlo-li k uštknutí zvířete (v našich podmínkách zmijí), v místě kousnutí se objeví silný otok a bolestivost. Ránu nechlaďte, nevysávejte ani nezaškrcujte, jed by způsobil pod rankou rozsáhlé nekrózy. Co nejdříve vyhledejte veterináře. Brzy totiž může dojít ke snížení tlaku krve, zvracení, ochrnutí až k potížím s dechem. Následky se však mohou objevit až po 24 hodinách od uštknutí. Navíc v tomto případě může dojít i k selhání ledvin, které se projeví obvykle až za několik dní.

OBECNÉ ZÁSADY A PREVENCE

Pokud víte, s čím zvíře přišlo do kontaktu, vezměte s sebou na ošetření vzorek látky a případně obal s rozepsaným složením. Pro veterinárního lékaře to může být velmi důležitá informace.

Při všech akutních stavech je důležité zachovat klidnou hlavu, zasáhnout včasně a efektivně a zajistit rychlý převoz zvířete k veterinárnímu lékaři. Pokud máme možnost, je vždy lepší během cesty telefonicky upozornit veterinární pracoviště na příjezd akutního pacienta, aby bylo vše připraveno pro pohotový zásah. Každý chovatel by měl mít stále při sobě telefonní kontakt na pracoviště poskytující nonstop veterinární služby. Platí, že vždy je lepší přijet 3x zbytečně než jednou pozdě. Proto při pochybnostech, zda zvíře potřebuje ošetřit či ne, využijeme alespoň telefonické konzultace.
Hlavním bodem v případě otrav je hlavně prevence. Proto bychom domácnost měli přizpůsobit tomu, že máme doma psa nebo kočku a možná nebezpečné lákadla z jejich dosahu odstranit nebo je alespoň důkladně zabezpečit

I u těchto druhů zvířat se můžeme setkat s nebezpečnými převážně virovými onemocněními, jejichž léčba je velice obtížná a v mnohým případech nemožná. Z tohoto důvodu doporučujeme proti těmto nemocem vakcinaci.

KRÁLÍCI

Odčervení

Z vnitřních parazitů jsou králíci citliví zejména na kokcidie. Nejčastější problémy bývají u mladých králíčat. Proto doporučujeme vyšetřit jejich trus před prvním očkováním nebo při potížích typu průjmů. Léčba je pak již poměrně snadná a její úspěšnost je vysoká. V některých případech se mohou vyskytovat i další střevní parazité, které lze snadno odhalit vyšetřením trusu a následně léčit.

Mor králíků

Mor je virová nákaza s krátkou inkubační dobou, která způsobuje zánět plic, krváceniny v orgánech, horečku  a apatii.  Nemoc se šíří přímým kontaktem mezi králíky nebo prostřednictvím bodavého hmyzu. Může se tedy nakazit i králík, kterého chováte samostatně. Mladí králíci jsou do věku 4 až 10-ti týdnů vůči nemoci odolní, citlivá jsou až starší zvířata. Při nákaze je léčba pouze podpůrná, lze použít očkování ke snížení úmrtnosti, avšak prognóza je celkově špatná. Králík se udusí. Prevencí je očkování. Očkování je možné provést od pěti týdnů věku, přeočkování dle typu použité vakcíny po půl až jednom roce.

Myxomatóza

Jedná se opět o virové onemocnění. Příznaky se projeví za cca 5 dní po nakažení. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi zvířaty a pomocí krev sajícího hmyzu. Objevují se otoky víček, pysků, výtok z čenichu a očí a změny na kůži na různých místech těla. Léčba je stejně jako u moru pouze podpůrná s tím, že prognóza onemocnění je ve většině případů špatná. Nemoc způsobuje výrazné zhoršení imunity a králíci obvykle umírají na sekundární bakteriální infekci. Prevencí je očkování, které lze provést i při propuknutí příznaků. Očkování je možné provést od pěti týdnů věku, přeočkování dle typu použité vakcíny po půl až jednom roce.

Pasterelóza

Bakteriální onemocnění způsobující problémy dýchacích cest, s výraznými výtoky z čenichu. K přenosu dochází kontaktem s nakaženým jedincem, přenáší ji i myši. Léčbu antibiotiky je nutné zahájit ihned, s každým zpožděním narůstá nebezpečí dalších komplikací a prognóza se zhoršuje. Prevencí je očkování.

Vakcinaci proti pasterelóze domlouváme v případě zájmu s klienty individuálně.

FRETKY

Odčervení

U fretek se občas setkáváme s kokcidiemi a giardiemi. Tito parazité se však nevyskytují často, proto před pravidelným odčervováním dáváme přednost vyšetření trusu a léčbu provádíme pouze při pozitivním nálezu. Terapie je snadná a její úspěšnost je vysoká.

Vzteklina

Fretky jsou stejně jako například psi nebo kočky citliví k nákaze virem vztekliny. K přenosu dochází slinami při pokousání. Inkubační doba je jeden měsíc. Projevuje se pak zejména paralýzou a křečemi. Při vážném podezření na vzteklinu je zvíře nutné utratit, jelikož hrozí nákaza člověka. Prevencí je očkování, které je v České republice ze zákona u fretek povinné. Vakcinace se provádí od věku tří až čtyř měsíců s přeočkováním jednou za tři roky.

Psinka

Jedním z nejzávažnějších infekčních onemocnění fretek je psinka. Jedná se o virózu, která se přenáší nejen přímým kontaktem zvířat, ale i slinami, močí nebo trusem. Domů si tak nákazu můžete přinést např. i z venku na obuvi. Inkubační doba onemocnění je 7 dnů až 2 měsíce. Projevy jsou různé, od výtoků z čenichu, přes změny na kůži až po vznik křečí. Hlavním mechanismem je celkové poškození lymfatických tkání a následně dalších orgánů. Léčba je podpůrná, lze využít také hyperimunní séra, přesto však úmrtnost dosahuje většinou 100%. Prevencí je vakcinace.

 První očkování je ve stáří 6 až 8 týdnů, přeočkování pak ještě dvakrát po třech týdnech.

U ostatních běžně chovaných drobných savců jako jsou morčata, potkani, osmáci a další se žádná očkování neprovádějí.

Obezita patří v současné době mezi jedno z nejčastějších onemocnění zvířat. U psů a koček je stejně jako u lidí způsobena nadměrným přísunem kalorické potravy a nedostatečným výdejem energie formou pohybu. 

Příčinou tedy může být nadměrná krmná dávka, nevhodná dieta, podávání pamlsků ale v některých případech např. i nedostatečná funkce štítné žlázy. Kastrace a vyšší věk také zvyšují sklony k obezitě.

Obezita může podpořit rozvoj různých onemocnění, jako jsou oběhové a dýchací potíže, problémy s pohybem a klouby a u koček zejména cukrovku. Způsobuje také problémy při březosti a porodu a zvyšuje i riziko při celkové anestezii. Obezita tedy může zkrátit život vašeho zvířátka i o několik let.

Jak poznám, že je pes nebo kočka obézní?

U psa v optimální kondici snadno nahmatáme žebra a při pohledu shora zřetelně vidíme zúžený pas. U koček je určení obtížnější, protože ty si na rozdíl od psů ukládají tuk zejména v dolní části břicha.

Pomoci Vám mohou i následující tabulky (zdroj: Hill’s Pet Nutrition®)

Stažení souboru: pes
Stažení souboru: kočka

Co udělat, když je můj pes nebo kočka obézní?

Ideální je vždy přistupovat ke každému pacientovi individuálně. Ne vždy je problém například jenom ve výživě. Nejprve je nutné zvířátko důkladně klinicky vyšetřit a vyloučit všechna onemocnění, které mohou k obezitě přispívat. Poté je nutné dodržovat předepsaný dietní a pohybový režim a chodit na pravidelné kontroly spojené se sledováním hmotnosti a dalších ukazatelů. S tím vším Vám na naší klinice rádi poradíme. Můžete si u nás domluvit konzultaci s veterinárním lékařem nebo s veterinární sestrou zaměřenou na výživu zvířat.

Na konzultaci je potřeba se objednat a vyhradit si cca jednu hodinu času.

Jak vypadá ideální psí dárce?

• Má hmotnost 20 a více kilogramů
• Je ve věkovém rozmezí 1-8.let
• Je pravidelně vakcinován a odčervován. Od posledního očkování a odběru krve musí být rozestup minimálně tři týdny.
• Je zdravý, netrpí žádnými chronickými chorobami ani není v rekonvalescenci po onemocnění či úrazu.
• V minulosti nebyl příjemcem krevní transfuze.
• Trvale nebere žádné léky
• Naposledy daroval krev před více než třemi měsíci.
• Feny by neměly hárat nebo být březí.
• Je klidný a snadno ovladatelný při odběru krve.

Jak vypadá ideální kočičí dárce?

• Má hmotnost více než 4kg.
  
• Je ve věkovém rozmezí 1-8.let
  
• Je pravidelně vakcinován a odčervován. Od posledního očkování a odběru krve musí být rozestup minimálně tři týdny.
  
• Je zdravý, netrpí žádnými chronickými chorobami ani není v rekonvalescenci po onemocnění či úrazu.
  
• V minulosti nebyl příjemcem krevní transfuze.
  
• Trvale nebere žádné léky
  
• Je negativní na kočičí virová onemocnění (FeLV, FIV, FIP). Před odběrem krve se provádí na tato onemocnění test.
  
• Naposledy daroval krev před více než třemi měsíci.
  
• Kočky by neměly mrouskat.
  
• Je klidné povahy.

Pokud máte doma vhodného dárce – psa nebo kočku a měli byste zájem pomoci ostatním zvířatům v ohrožení života, prosíme, napište nám na info@veterinarni-klinika.com a zaregistrujte se do našeho programu.

Jak probíhá odběr krve?

Pokud na naší klinice budeme ošetřovat zvíře, které potřebuje krevní transfuzi, budeme Vás kontaktovat a domluvíme se na konkrétním čase odběru krve. Před odběrem vždy pejska nebo kočku celkově prohlédneme a provedeme vyšetření krve. U koček navíc uděláme ještě testy na kočičí virová infekční onemocnění (FeLV, FIV), které provádějí z již odebrané krve. Výsledky těchto vyšetření jsou k dispozici asi za 30 minut. Pokud tedy bude vše v pořádku provedeme křížovou zkoušku s krví příjemce. Samotný odběr pak probíhá za přítomnosti majitele z cév na hrudních či pánevních končetinách nebo z cév na krku. U koček někdy může být při odběru nutná lehká sedace. Odebereme pouze takové množství krve, které nemůže dárci uškodit. U velkých plemen psů je zcela bez potíží možné odebrat i 500ml krve. Po odběru je dobré vyvarovat se nadměrné fyzické námahy po dobu tří dnů. Většina zvířat vše zvládá bez problémů, pouze v některých případech se může vyskytnout únava.
Všechny Vaše případné další dotazy rádi zodpovíme.

Jaká je odměna pro dárce krve a jeho majitele?

Kontrola zdravotního stavu klinickým vyšetřením
Hematologické a biochemické vyšetření krve, u koček navíc testy na infekční onemocnění FIV, FeLV
Balíček Vámi vybraných pamlsků pro statečného dárce :o)
Následující očkování proti vzteklině zdarma jako poděkování za Vaši pomoc.
Dobrý pocit pro Vás, že jste pomohli zachránit zvířecí život.

Děkujeme za spolupráci.

Tým Veterinární kliniky MyVet

U zvířat podobně jako u lidí dochází nejprve k prořezání mléčných zubů, později jsou tyto vyměněny za zuby trvalé.

Mléčné zuby jsou obecně křehčí a vizuálně špičatější než zuby trvalé. Všichni známe ty pověstné „jehličky“ malých štěňat a koťat.

Jsou i mírně náchylnější k poraněním a je třeba hlídat, pokud dojde:

• ke zlomení některého zubu
• ke změně barvy zubu

V takovou chvíli je lepší nechat zub ihned vytrhnout a nečekat až vypadne sám, protože může dojít k vážnému poškození trvalého zubu, který časem vyroste na jeho místě. Objevuje se například poškození skloviny, kdy je následně trvalý zub náchylnější ke vzniku kazů a je nutné jej buď ošetřit speciálním překrytím nebo v krajním případě až vytrhnout.

Mléčné zuby se začínají vyměňovat za trvalé zhruba v době mezi třetím až šestým měsícem věku.

Pokud ještě v sedmém měsíci:

• najdeme dva „stejné zuby“ vedle sebe;
• už během výměny zjistíme, že dva zuby se nemění a jsou vyrostlé oba dva,

je potřeba opět nechat mléčný zub extrahovat. Perzistující mléčné zuby poškozují trvalý zub, mimo jiné i tím, že ten má málo prostoru a vyroste ve špatném postavení. Snáz pak v těchto místech, kde jsou vlastně umístěny dva zuby těsně u sebe, vzniká zubní kámen, dochází k rozvoji parodontopatií a zuby pak bolí a vypadávají.

O trvalé zuby je pak potřeba se starat, obdobně jako u lidí. Individuálně jsou někteří psy a kočky v tomto směru zcela samostatní a i bez zvýšené péče nemají v budoucnu vážnější potíže. Těch je ale spíše menšina a týká se to obvykle velkých plemen psů. Více než 80% psů a koček starších čtyř let má známky některého onemocněné v dutině ústní a s věkem se tento stav zhoršuje.

Prvotní příznaky onemocnění:

• zápach z dutiny ústní
• zarudlé dásně
• množství žlutého až hnědého zubního kamene na zubech
• upřednostňování měkkého krmení před tvrdším, příp. jeho úplné odmítání

V dutině ústní dochází k usazování zubního plaku. Ten, pokud se pravidelně neodstraňuje, posléze mineralizuje a vzniká zubní kámen. V něm se usazují bakterie, které pak způsobují záněty dásní, lze zaznamenat výrazný zápach z tlamy. Pokud se vše nezačne řešit včas, dochází k viklání zubů, bolestivosti, až k jejich vypadávání. Může dojít i ke vzniku abscesu u kořene zubu, který se projevuje např. píštělí v dutině ústní, nosní, nebo pod okem. V extrémních případech mohou abscesy vznikající u kořene zubu u menších plemen psů způsobit až rozpad a zlomení čelisti nebo závažné záněty kostí. Nezanedbatelným rizikem je rovněž to, že se probíhající infekce z dutiny ústní dostává krevním oběhem do ostatních orgánů, zejména do ledvin, srdce, jater a plic, kde může vyvolat závažné změny.

Prevence

Dentální pamlsky – role v prevenci: 20%

Hlavní roli zde hraje struktura pamlsku. Obvykle jde o tuhé pamlsky větších rozměrů, které pes musí žvýkat a kousat. Jsou vyráběny tak, aby měly nejrůznější hrany a výběžky, které zase napomáhají mechanicky odstraňovat zubní plak. Psi se jimi navíc zabaví a ventilují si svou přirozenou potřebu žvýkání.

Dentální hračky

Podporují žvýkání, masírují dásně a při dostatečně členitém povrchu napomáhají i odstraňování zubního plaku.

Vhodné je naopak zabránit psům v nošení kamenů a míčků znečištěných pískem – fungují abrazivně a způsobují nadměrné obrušování zubů.

Dentální gely

Dentální gely jsou určené k aplikaci do dutiny ústní na povrch dásní a zubů. Používají se jenom nanesením bez kartáčku přímo do tlamy, některé je možné vmíchat i do krmení. Existuje několik typů – většina snižuje množství dentálního plaku, některé mají dezinfekční účinek. Tyto přípravky tím, že snižují množství plaku na zubech chrání dásně a pomáhají jejich hojení. Aplikují se obvykle jednou denně a jejich použití je možné kombinovat s čištěním kartáčkem a pastou (například ráno gel, večer klasické vyčištění zubů).

Přípravky obsahující mořskou řasu – role v prevenci: 30-40%

Jedná se o přípravek obsahují speciální řasu, která napomáhá narušování zubního plaku a zubního kamene. Tento přípravek je ve formě prášku, který se nasype jednou denně na krmení. Přípravek dobře přijímají psi i kočky. Účinné látky se během trávení vstřebají do krve, odtud se dostávají do slin a poté působí na dásně a zuby. Redukují zubní kámen a změkčují ho, tak že se někdy může i odloupnout. Dobré je kombinovat jej s ostatními zubními pamlsky.

Na trhu je více přípravků. Vždy je u nich však nutné dodržovat uvedené dávkování – vzhledem k obsahu mořské řasy by mohlo dojít k předávkování jódem.

Čištění zubů kartáčkem a pastou každý den – role v prevenci: 80%

Nejúčinější prevencí je pravidelné čištění zubů měkkým, nejlépe pro psy určeným nebo dětským zubním kartáčkem. Dobré je začít zvykat už malé štěně/kotě. K postupném nácviku je možné použít prstový zubní kartáček, který je zvířaty dobře tolerován. Ze začátku se to většině spíše nebude líbit, obrňte se proto trpělivostí a zkuste to znovu zase později. Zvykejte zvíře postupně, pomalu, hravou formou. Lepší je také začínat na zubech z boční strany tlamy, na předních řezácích je čištění snášeno hůře. Cílem je pak vytvoření každodenního rituálu po kterém zvířátko čeká odměna, například v podobě pamlsku na kousání. Dobrým pomocníkem s čištěním zubů je pro psy a kočky určená zubní pasta. Obsahuje enzymy, které narušují zubní plak a usnadňují tak čištění. Zubní pasty určené pro lidi, i ty dětské, nejsou vhodné z důvodu vysoké pěnivosti, obsahu fluoru i jejich chuti, navíc jsou dělány tak, že jich člověk většinu vyplivne. Naopak zvířecí zubní pasty jsou ochucené, takže fungují zároveň jako pamlsek a příjemná odměna již během čištění zubů.

Vhodné krmení

Ideální je krmení, které pes nebo kočka musí pořádně kousat a tak zase mechanicky odstraňovat ze zubů plak. Vhodné jsou z tohoto pohledu nenamáčené granule nebo granule přímo vyráběné svou strukturou a složením k prevenci zubního plaku a kamene. Tyto granule je možné zkrmovat dlouhodobě namísto klasických granulí.

Vhodné je všechny tyto preventivní metody spolu kombinovat. Základem však je mechanické čištění kartáčkem, které je nejúčinnější a zároveň i nejméně finančně náročné.

Ošetření zubů v celkové anestezii

Při přetrvávajících nebo vážných problémech v dutině ústní, které není možné odstranit preventivními opatřeními, je pak vhodné provést ošetření zubů v celkové anestezii. Před uvedením do celkové anestezie je vhodné provést předoperační vyšetření. Na základě toho se potom nejlépe zvolí vhodná narkóza. Dutina ústní se po přispání pacienta důkladně vyšetří jak klinicky tak RTG snímky jednotlivých zubů,  odstraní se zubní kámen, včetně subgingiválního usazeného pod dásní. Provede se extrakce zubů postižených závažnými změnami, nejčastěji paradentózou. Zuby se podle potřeby vyleští. Po takovém ošetření je potom dobré opět začít s preventivními opatřeními a čištěním zbylých zubů.

Se zubní péčí Vám na naší klinice rádi poradíme. Ideální jsou kontroly zubů cca jedenkrát ročně. Pokud již zuby svého zvířátka doma pravidelně čistíte a nejste si jisti, zda-li správně, je možné u nás provést obarvení zubního plaku a odhalit tak problémová místa v chrupu, na která je třeba se při čištění více zaměřit.
Na konzultaci je vhodné se objednat.

Nejčastěji se setkáváme s onemocněním kůže, obvykle parazitárního nebo plísňového původu. Změny se projevují vypadáváním srsti, svěděním, případně nálezem stroupků v kožíšku. Někdy jsou změny na kůži tak rozsáhlé, že hrozí celková infekce s otravou krve nebo se zvíře může drbat tak intenzivně, že začne hubnout a strádat. Proto pokud zpozorujete, že se zvíře v tomto ohledu chová jinak, nebo objevíte v srsti změny, které přetrvávají víc dní, je lepší objednat se na kontrolu k veterinárnímu lékaři. Často je možné přinést si domů například svrab s podestýlkou, senem nebo novým zvířecím přírůstkem. Léčba je v počátku kožního onemocnění obvykle snadná. Pokud však s návštěvou veterináře otálíme příliš dlouho a dojde ke změnám celkového zdravotního stavu, léčba je pak výrazně náročnější a dlouhodobá.

Dalším specifikem u těchto drobných savců jsou relativně časté problémy se zuby. U morčat, králíků a dalších rostou zuby po celý život, a to nejen ty přední, řezáky, na které snadno vidíme, ale i zadní stoličky, které se doma zkontrolovat takřka nedají. Je proto nutné, aby si je zvířata průběžně obrušovala, jinak dojde k jejich přerůstání a mnohdy i k tvorbě abscesů pod kořeny zubů. Na správné obrušování má vliv nejen např. dostatek větviček ovocných stromů na okusování, ale i genetika nebo vyvážený poměr vápníku a fosforu v krmivu. Proto pokud zaznamenáte, že je Váš miláček vybíravější, co se týká krmení, odmítá jíst seno a upřednostňuje pouze měkčí stravu, je nutné vyhledat veterináře a růst zubů zkontrolovat. Pokud zvíře přestane přijímat potravu úplně, je nutné přijít ihned. Velice rychle totiž dochází u těchto drobných tvorů k dehydrataci a bakteriálnímu přerůstání ve střevě, které se může snadno stát pro zvířátko osudným. Pokud králík například nežere dva dny, je jeho další prognóza (nehledě na původní příčinu problému) už vždy velice opatrná až nepříznivá.

U ježků se pak setkáváme se zubním kamenem, viklajícími se zuby a z toho vyplývajícími obtížemi s přijímáním potravy.

Problémy s dýchacím nebo trávicím ústrojím se rovněž objevují a i u nich hrozí rychlá dehydratace zvířete zapříčiněná nepřijímáním potravy.

Obecně proto platí, že pokud má Váš malý kamarád potíže, je vždy lepší ihned zavolat a informovat se o akutnosti daného stavu nebo samozřejmě rovnou přijet a nechat zvíře odborně vyšetřit.

Pravidelné preventivní prohlídky nejsou důležité jen u starších zvířat, ale mají velký význam i u psů a koček mladých a ve středním věku. Důležité jsou také u drobných savců, plazů a exotických ptáků.

Jak často na preventivní prohlídku?

Stejně jako lidé chodí každé dva roky ke svému obvodnímu lékaři na preventivní prohlídku, měli by i zvířata navštívit svého veterinárního lékaře. Jen v kratším časovém intervalu. Proč, když dva roky se zdají být celkem krátká doba? Jeden rok v životě psa nebo kočky totiž představuje mnohem delší životní období než je tomu u lidí. Často vídáme obecné přirovnání, že jeden rok života psů a koček odpovídá sedmi letům života lidí. U velkých plemen psů je potom jeden rok ještě delší. Pokud tedy uděláme preventivní prohlídku zvířete jednou za dva roky, je to jako by šel člověk k lékaři po čtrnácti letech. A to už je opravdu dlouhá doba, za kterou se toho může hodně přihodit. Ideální je tedy navštívit veterinárního lékaře jednou až dvakrát do roka.

Zvířata nám bohužel nedokáží říct jak se cítí a nemoc se tak většinou projeví až v pozdějším stádiu, kdy již léčba nemusí být snadná. Na preventivní prohlídce je tak možné případné onemocnění odhalit daleko dříve. Rychleji zahájit účinnou léčbu a buď zvířátko zcela vyléčit nebo alespoň zpomalit vývoj nemoci a tak výrazně prodloužit jeho život.

Na preventivní prohlídku je třeba se vždy objednat. S sebou je potřeba přinést trus a moč. Trus se sbírá tři dny po sobě, uchovává se v chladu. Moč by měla být co nejčerstvější. U psů je ideální odebrat ji až přímo na klinice při procházce. Mističku na odběr Vám zapůjčíme. U koček bývá situace složitější. Na recepci si můžete zakoupit sadu na odběr moči u koček, která obsahuje drobné granulky, které se nasypou do prázdného, důkladně vymytého a vysušeného kočičího záchodku. K dispozici je pipeta, kterou se moč nasaje a přenese do zkumavky. Případně je možné zkusit nechat kočičí záchodek prázdný bez steliva a čekat, zda ho kočka použije. Třetí možností je potom položit do záchodku na kočkolit velký igelit, ve kterém se moč zachytí. Vzorek moči je třeba uchovávat v chladu.

Pokud se odběr nepovede, je samozřejmě možné přinést vzorky na kliniku k vyšetření i dodatečně. Na klinice Vám se vším rádi poradíme.

Máte doma papouška, želvu, leguána, chameleona či některého dalšího tvora z plazí říše?

I tato zvířata vyžadují starostlivou péči majitelů a správné chovatelské podmínky.
Nejste-li si jisti, jak se o ně správně starat, neváhejte nás kontaktovat.

Ideální je preventivní vyšetření zvířete veterinárním lékařem po koupi, případně kdykoli se Vám něco nepozdává. Základem je důkladné klinické vyšetření, zhodnocení zoohygienických podmínek, konzultace správné výživy a chovu daného jedince.
Doporučujeme také parazitologické vyšetření trusu; u papoušků navíc zhodnocení stavu střevní mikroflóry pomocí mikroskopického vyšetření, případně testy na závažné virové choroby, které se mohou vyskytnout.

Na preventivní prohlídku je vhodné se objednat. S sebou je potřeba přinést trus. U papoušků na parazitologické vyšetření doporučujeme sbírat trus tři dny po sobě a uchovávat ho v chladu. Na zhodnocení střevní mikroflóry je potom důležitý trus co nejčerstvější, který si odebere veterinární lékař přímo na klinice.
U plazů, kteří mají stolici denně je opět dobré sbírat trus tři dny po sobě. U ostatních stačí jeden co nejčerstvější vzorek. Je samozřejmě možné přinést vzorky na kliniku k vyšetření i dodatečně.

Máte doma křečka, morče, králíka nebo jiného drobného savce?

Vzhledem k velmi častým stomatologickým problémům u drobných savců je dobré nejméně jedenkrát ročně nechat zuby prohlédnout veterinárním lékařem, zkonzultovat výživu, podmínky v chovu a ujistit se, že je vše v pořádku. U králíků a fretek je prohlídka zubů vždy součástí vakcinace. Na preventivní prohlídku je třeba se objednat. S sebou je potřeba přinést trus, který  by měl být sbírán tři dny po sobě a uchováván v chladu. Je samozřejmě možné přinést vzorky k vyšetření na kliniku  i dodatečně. Na klinice Vám se vším rádi poradíme.

Stejně jako u lidí, i u zvířat je pro zdraví důležitá správná strava. Zvířata jsou tomto ohledu zcela závislá na nás, protože nic jiného si sama obvykle neopatří. Tedy až na výjimky. Krmení musí být odpovídající s ohledem na druh zvířete, plemeno, aktivitu, věk i možnosti majitele . Jak se tedy ve velkém množství krmiv na trhu orientovat? Tady vám nabízíme alespoň stručný návod.

Co je důležité zvážit při výběru vhodného krmení pro Vašeho psa nebo kočku?

1) Věk
Čili, zda-li se jedná o mladé a rostoucí zvíře, dospělého nebo seniora.

2) Výživná kondice
Je-li zvíře hubené, v optimální kondici nebo obézní.

3) Aktivita zvířete
Pravidelně sportující pes a venkovní kočka mají jiné nároky na krmení má než pejsek chodící pouze na krátké procházky a kočka žijící v malém bytě.

4) Plemeno
Tento údaj je zejména důležitý u psů. U krmení je potřeba zohlednit, zda-li je pes velkého, malého nebo středního plemene.

5) Onemocnění

6) Jiné složení krmiva je vhodné pro zdravé zvíře, jiné zase pro psa nebo kočku s onemocněním ledvin nebo jater či s dalšími chorobami

7) Hmotnost

Pro správnou dávku krmiva je důležité znát aktuální hmotnost zvířete.

8) Pohlaví
Jiné nároky na krmení bude mít březí fena nebo kočka a pes, či kocour.

Jak a čím krmit?

V současné době existuje několik možností krmení psa nebo kočky.

1) Komerční krmiva – granulovaná strava nebo konzervy či kapsičky.
2) Krmení vařenou stravou.
3) BARF – krmení syrovou stravou.

Komerční dieta – granule, konzervy, kapsičky

Tímto názvem jsou označována krmiva, ke kterým, pokud jsou kvalitní, není nutné už nic dalšího Vašemu zvířeti přidávat, protože by mělo mít vše, co potřebuje. Tato krmiva jsou běžně k dostání v obchodech, zverimexech nebo u veterinářů. Doporučujeme pořizovat vždy originální balení krmiv, u kterých bezpečně víte, jaká je záruční doba a také, že nedošlo k dlouhodobému porušení skladovacích podmínek (například žluknutí tuků při dlouhém působení světla a vzduchu – možný problém u rozvažovaných krmiv). Vždy je nutné sledovat složení krmiva, dobré jsou také reference chovatelů Vašeho plemene. Na prvním místě ve složení krmiva by mělo být vždy uvedeno maso nebo alespoň masová moučka. Dále by krmivo nemělo obsahovat příliš mnoho obilovin a různých vedlejších živočišných produktů. Krmivo skladujte na suchém a chladném místě.

VÝHODY: snadná dostupnost, rychlá příprava vyvážené složení, různé cenové kategorie
NEVÝHODY: různá kvalita podle výrobců (až příliš levná krmiva nebývají kvalitní), u některých zvířat nižší chutnost oproti jiným typům krmiv, při krmení pouze měkkými konzervami / kapsičkami větší náchylnost k tvorbě zubního kamene

Nedoporučuje se kombinovat tento typ krmení s vařenou nebo jinou stravou. Naruší se tak celková vyváženost přijímaných látek.
Speciální veterinární diety – podávají se v případě nemoci jater, ledvin, močových cest, štítné žlázy atd. Nikdy tyto diety nedávejte Vašemu zvířeti bez předchozí konzultace s veterinárním lékařem. Pokud pro něj nesou určené, mohou mu ublížit.

BARF – krmení syrovým masem, kostmi a příkrmem
Tento typ krmení je v poslední době stále oblíbenější. BARF je vhodný zejména pro dospělá zdravá zvířata. U pacientů léčených s některými onemocněními je příprava takového krmiva náročnější. Při tomto typu krmení jsou doporučovány pravidelné kontroly krve cca 1x za rok.

VÝHODY: přehled o složkách potravy, kvalitě surovin, čerstvosti, chutnost
NEVÝHODY: náročnost přípravy, skladování, komplikovanější u štěňat a nemocných jedinců, někdy nutnost doplňování vitaminů a minerálů

Vařená strava
Doma připravovaná vařená strava je jedna z dalších možností krmení zvířete, známá samozřejmě dlouhou dobu (původně se jednalo o zbytky lidského jídla). Dnes je již plnohodnotnou variantou ostatních krmiv. Vyrábí se i komerčně, takže je možné ji jen ohřát. Výhody a nevýhody jsou obdobné jako u krmení syrovou stravou. Při vaření se ale ztrácí část vitaminů, takže je obvykle nutné dodávat je formou potravinových doplňků (vitaminy atd.). Rovněž u tohoto typu krmení jsou vhodné preventivní kontroly krve.

VÝHODY: přehled o složkách potravy, kvalitě surovin, čerstvosti, chutnost, cena

NEVÝHODY: náročnost přípravy, komplikovanější u štěňat a nemocných jedinců, potřeba doplňování vitaminů, minerálů, větší náchylnost k tvorbě zubního kamene, vyšší ztráty krmiva – zvláště u vařeného platí: co pes nesežere do půl hodiny, je lepší vyhodit (hrozí nebezpečí přemnožení bakterií a následných průjmů)

Při krmení syrovým nebo vařeným typem krmiva, je vždy vhodné se ohledně bližšího složení krmiva poradit s odborníky, protože musí být připraveno každému zvířeti na míru – to je totiž jeho velká výhoda i nevýhoda zároveň.

Je potřeba zvážit, kolik času na přípravu krmení máte, jaké jsou Vaše finanční možnosti a požadavky a dle toho zvolit ten nejvhodnější způsob pro Vás a Vašeho zvířecího kamaráda.

Pokud nevíte, pro jaký způsob krmení se rozhodnout, potřebujete poradit nebo je Vaše zvířátko nemocné a vyžaduje speciální dietu, kontaktujte nás, prosím, pomůžeme Vám.

Pane doktore, dejte mi nějaké kapičky do uší pro našeho…

Tak to je právě ten požadavek, který zaskočí každého veterináře zabývajícího se problematikou a diagnostikou ušních onemocnění. Záněty ušního boltce a vnějšího zvukovodu mají podobně jako kožní onemocnění širokou škálu možných příčin, z nichž ty nejčastější se pokusím zkráceně popsat dříve než „sáhnu“ do brašny pro nějaký lék.

Predispoziční faktory

Samy o sobě nejsou tyto faktory schopny vyvolat záněty v uších, ale významně spolupůsobí při jejich vzniku. Řadíme mezi ně:

• zarůstání zvukovodu chlupy, zvláště v horizontálním kanále zvukovodu v blízkosti bubínku (pudl, bišonek, teriér)
• nepravidelný průběh zvukovodu s četnými záhyby (pudl, kokršpaněl, šarpej)
• vysoká vlhkost ve zvukovodu zvláště u plemen s převislými boltci (koupání, používání čističů uší)
• mechanické poškození výstelky zvukovodu (např. neodborné čištění vatovými tampony)
• špatná výživa, nehygienický chov
• souběžná onemocnění kožní, vnitřní, alergická, endokrinologická, parazitární aj.

Vlastní (primární) příčiny zánětů

Parazité

Nejčastěji nacházíme v uších roztoče Otodectes cynotis, který vyvolává onemocnění známé mezi chovateli jako ušní svrab a má na svědomí až 50% zánětů u koček a asi 5 % u psů. Jedná se o velmi bolestivý zánět, kdy roztoči mechanicky poškozují výstelku zvukovodu, dále vyvolávají alergický zánět s výraznou svědivostí tak krutou, že si zvířata celé hodiny neustále drbou uši. U koček může vyvolat i alergický zánět kůže. Přenášejí se nejčastěji přímým kontaktem mezi psy a kočkami. Na lidi není přenosný. Na zánět vás může upozornit časté drbání uší a nález černošedé nečistoty v uších připomínající vzhledem kávovou sedlinu, avšak bez mikroskopického vyšetření nelze bezpečně diagnózu stanovit. Tradiční léčbu pomocí ušních kapek už postupně opouštíme a raději využíváme modernější přípravky v lékové formě spot on, které se aplikují na kůži.

Cizí tělesa

Zejména v létě a na podzim se mohou do zvukovodu dostat semena trav s ostrými osinkami. Často následuje okamžitá bolestivá reakce, zvířata si intenzivně otírají bolestivé ucho o zdi, podlahy, naklánějí hlavu a někdy bolestivě kňučí. Tyto reakce nepodceňujte, hrozí nebezpečí perforace bubínku. Okamžitá návštěva veterináře je nutná.

Bakterie

Bakterie se běžně nachází i ve zdravém uchu. Pokud dojde ke spolupůsobení již zmiňovaných predispozičních faktorů, může dojít k jejich nadměrnému namnožení a nebo se mohou přidat i další patogenní organismy. Bez mikroskopického cytologického vyšetření a v některých recidivujících případech i mikrobiologického kultivačního vyšetření nelze stanovit diagnózu. Po stanovení této diagnózy lze k léčbě doporučit kapky s obsahem antibiotik. Avšak pozor, některá z nich mohou být toxická a poškozovat ucho, zvláště v případech poranění bubínku. Častou komplikací antibiotické léčby jsou následné kvasinkové infekce.

Kvasinky

Představují snad největší problém. Tyto organismy, zvláště druh Malassezia canis, jsou častou komplikací a napomáhají k dlouhodobému průběhu zánětů v uších. Nejčastěji se namnoží po léčbě antibiotiky nebo po průniku vody do zvukovodu (koupání, čištění apod.). K často zdlouhavému léčení se používají antifungální přípravky a roztoky navozující kyselé prostředí ve zvukovodu, které potlačují jejich růst. Kvůli možným recidivám je nutná mikroskopická kontrola účinnosti léčby nejméně v týdenních intervalech až do úplného vyléčení.

Tak teď nevím, zda je lepší snaživě pravidelně uši čistit nebo ne…

Zde neexistuje univerzální odpověď. Nadměrné nebo nesprávné čištění je jednou z velmi častých příčin traumatizace zvukovodu. Pokud je ucho bez zánětu, bez nadměrné tvorby ušního mazu, tak je lépe do něj nezasahovat. Používaní různých čističů zvyšuje vlhkost, maceruje výstelku zvukovodu, narušuje mikroklima a svými desinfekčními účinky narušuje skladbu přirozeného mikrobiálního a kvasinkového osídlení. Odstraňování chlupů ze zvukovodu lze provést v indikovaných případech u zvířat, kde jsou rozvinuty z této příčiny příznaky zánětu. Preventivní odstraňování chlupů v oblasti zvukovodu by mělo být velmi opatrné a pozvolné, vhodnější je pravidelné odstraňování uvolněných chlupů v malých svazečcích, vážnou chybou je jejich jednorázové agresivní vytrhávání. Vatové tampóny, které musí být vždy navlhčené čističem, se používají jen na očistu znečistěného boltce nebo viditelné části vnějšího zvukovodu. Manipulace uvnitř zvukovodu nelze doporučit. Rozhodně nejsou vhodné samoléčitelské pokusy bez diagnózy a následné kontroly účinnosti. Zde je velké riziko vzniku rezistence původců onemocnění a přechod onemocnění do obtížně zvladatelných chronických stádií. Dále je nutné dokonale zvládnout techniku aplikace kapek do uší, naučit se ji v ordinaci, jinak nemusí být léčba úspěšná.

MVDr. Karel Babíček
Veterinární klinika Jesenice

Publikováno Nový Kurýr – červen 2009

Každý, alespoň trochu, sebedbalý chovatel psa, dnes ví, že jeho zvíře musí být v imunitě proti vzteklině. Ukládá mu to veterinární zákon v § 4, odst 1, písm f. Většina chovatelů také ví, že vzteklina se přeočkovává v intervalu 1 – 3 roky, v návaznosti na použitém typu vakcíny.

Méně chovatelů však ví, že byla schválena novela veterinárního zákona, která ukládá chovatelům psů, s platností od 1.1. 2020, nechat svá zvířata označit čipem, tj. nezaměnitelným a jedinečným číselným
kódem, který je zvířeti vpraven pod kůži, zpravidla na levé straně krku.

Pes, který nebude po uvedeném datu očipován, nebude nadále považován za regulérně naočkovaného proti vzteklině, i když bude mít tuto vakcinaci v očkovacím průkaze veterinárním lékařem potvrzenu. Jinými slovy, od 1.1.2020 , nebude očkování proti vzteklině u nenačipovaných psů úředně platné, a to i v případě, že bylo provedeno kdykoli v minulosti, což může chovatelům činit problémy například v případě poranění člověka jejich psem. Toto ustanovení se týká všech psů, bez ohledu na jejich věk, jedinou výjimkou jsou psi, kteří mají čitelné tetování, provedené před 3.7.2011.

Vlastní čipování je jednoduchý úkon, srovnatelný s běžným očkováním. Tedy injekce, pomocí níž je zvířeti vpraven do podkoží takzvaný RFID transponder, který vypadá jako trochu delší rýžové zrno, je zhotoven ze sterilního bioskla , představuje minimální zdravotní rizika a nepůsobí označenému zvířeti jakýkoli diskomfort. Pro kapesní psy, pod 5 kg živé váhy, jsou k dispozici čipy ještě menších rozměrů. V místě aplikace zůstává čip po celý život zvířete, dnešní čipy jsou konstruovány tak, že takzvaně necestují v podkoží.

Čip lze přečíst pomocí čtečky, kterou dnes disponují veterinární lékaři, útulky i obecní policisté. Takže v případě nalezení zvířete, pokud někdo takový čip přečte, volá přímo chovateli na jeho telefon.

Důležitým předpokladem ovšem je, že čip je takzvaně zaregistrován v některé z databází, kterých je v současné době několik. V případě uhynutí zvířete nevznikají chovateli žádné další povinnosti, číslo čipu se nikde neodhlašuje.

MVDr. Jan Šimr – Člen ústřední komise pro ochranu zvířat

Pyometra (zánět dělohy) je velmi vážné život ohrožující onemocnění dělohy u fen a koček , které paří k často diagnostikovaným poruchám reprodukčních orgánů.

Proč říkáte “život ohrožující onemocnění” ?

V anglické literatuře je toto onemocnění dokonce nazýváno “tichým či pomalým zabijákem”. Pokud se nezahájí včas účinná léčba, za několik dnů či spíše týdnů u většiny případů dochází k úhynu zvířete. Podle různých statistik i přes poskytnutou léčbu hyne 6-15 % zvířat. Rozhodující vliv na přežití a vyléčení má včasné odhalení onemocnění, stupeň toxického a zánětlivého poškození orgánů, klinický stav a věk zvířat.

A co si máme představit pod pojmem pyometra?

Někdy nepřesně hovoříme o hnisavém zánětu dělohy. Pokud vycházíme z názvu pyo = hnis a metra = děloha, tedy nahromadění hnisu v děloze, pak je to výstižnější, protože kromě zánětlivého charakteru (tedy bakteriální hnisavé infekce) se výrazně na vzniku onemocnění podílí dlouhodobé působení pohlavních hormonů progesteronů. Tyto hormony provokují žlázky ve sliznici dělohy k růstu a produkci sekretu, ve kterém se infekční organismy snadno množí. Dále tyto hormony blokují obrannou aktivitu bílých krvinek a současně omezují stahy děložní svaloviny, takže se hnisavý obsah nemůže být z dělohy vypuzen.

Děloha se chorobně zvětšuje, hnis postupně naplňuje a roztahuje děložní rohy a tělo tak, že časem zaplňují téměř celou břišní dutinu. Děložní rohy se z původní velikosti nepřesahující tloušťku lidského malíčku zvětší na průměr 5 – 10 cm, ale už jsme operovali dělohu, kdy některé úseky dosahovaly velikosti dětské hlavy.

Jak a kdy dochází k nákaze?

Onemocnění není přenosné. Většina fen onemocní nejčastěji mezi 3. a 8. týdnem po ukončení hárání. Infekce se zanese do dělohy přes otevřený děložní krček z pochvy. Též hormonálně podmíněná chronická onemocnění dělohy mohou vyústit v pyometru. Přenos krevní cestou nebo poporodní infekcí je vzácný. U koček je onemocnění méně časté, protože v porovnání s fenami mají odlišný průběh pohlavního cyklu.

Jak poznám pyometru u své feny?

Jsou dvě základní formy onemocnění. Při otevřené formě není uzavřen krček děložní a můžeme tedy zjistit výtok bělavého hnisu někdy i s příměsí krve z pochvy. Mnohem vážnější je uzavřená forma, kdy není možný výtok přes děložní krček a hnisavý sekret je zadržován v děloze. Prvním klinickým příznakem je ztráta zájmu o žrádlo, zvíře polehává, je skleslé, ztrácí obvyklou aktivitu, zvyšuje se výrazně spotřeba pitné vody, zvyšuje se frekvence močení, občas se přidruží zvracení a někdy zaznamenáme zvětšení objemu břicha. Ne všechny vyjmenované příznaky se projeví najednou, každé zvíře reaguje rozdílně, avšak příznaky onemocnění se postupně zhoršují a mohou vyústit v šokovou reakci a následný úhyn.

Tak se projevují i jiná onemocnění, ne?

Ke stanovení přesné diagnózy jsou nutná další speciální vyšetření na veterinárním pracovišti. Musíme zjistit, zda se jedná skutečně o chorobně postiženou dělohu, vyloučit zvětšenou dělohu v důsledku gravidity, vyloučit nádorová onemocnění, záněty pochvy či močových cest. RTG a zvláště ultrasonografické vyšetření má vysokou diagnostickou hodnotu a současně se neobejdeme bez hematologického a biochemického vyšetření krve, abychom mohli posoudit stupeň poškození jater, ledvin a případně dalších orgánů.

A léčba?

U zvířat s pokročilým stadiem onemocnění, zvláště když je uzavřen děložní krček, volíme chirurgické odstranění dělohy a vaječníků. Pokud se jedná o otevřenou formu nebo časně pochycenou uzavřenou formu můžeme se pokusit o konzervativní způsob léčby, který spočívá v aplikaci hormonálních přípravků v kombinaci s antibiotiky, kdy dochází k vypuzení patologického obsahu z dělohy a k potlačení infekčního procesu. Tento způsob léčby je doprovázen mnoha negativními vedlejšími příznaky. Účinnost léčby se pohybuje u otevřené formy od 20% do 50%, u uzavřené formy jsou výsledky ještě horší. Přibližně 70% fen vykazuje recidivu po léčbě během následujících 2 let. V případě selhání konzervativního způsobu léčby následuje chirurgický zákrok.

Operujete často?  Jaká je úspěšnost?

Prakticky není pracovní týden bez tohoto typu zákroku. Určitě přežívá více než 95% fen. Avšak mohl bych vyjmenovat asi tři neúspěšné případy, kdy uhynula fena velkého plemene na náhlou zástavu srdce asi dvě hodiny po výkonu, marný asi týden trvající boj o záchranu fenky s rozvíjejícími se příznaky toxického a zánětlivého poškození ledvin a jater nebo pozdní předvedení fenky, která více než týden ležela na dvoře, nepřijímala potravu a po otevření břišní dutiny jsme zjistili rozpadlou stěnu dělohy a hnilobné procesy v břišní dutině. Úspěšnost zákroku je totiž opravdu závislá hlavně na jeho včasnosti.

Jaká je prevence a jsou některá plemena více náchylná k tomuto onemocnění?

Chovatel nemůže zabránit vzniku onemocnění, avšak může pravidelnou kontrolou podchytit změny zdravotního stavu, což napomůže včasné diagnostice a následné léčbě. Mezi více ohrožená plemena patří fenky bernského salašnického psa, rotvajlera, kolie a zlatých retrívrů, ale to neznamená, že ostatní plemena nemohou onemocnět.

MVDr. Karel Babíček
Veterinární klinika Jesenice

Publikováno Nový Kurýr – listopad 2008

Psi i kočky často trpí stejnými chorobami jako lidé. Cukrovka je proto i u nich poměrně časté onemocnění, které však při zanedbání a neléčení může vést až ke smrti.

Většinu diabetických pacientů však lze s úspěchem léčit a proto mohou žít šťastný a v podstatě normální život.

Co je diabetes mellitus ?

Diabetes mellitus u psů a koček je stejně jako u lidí způsoben nedostatkem inzulínu v organizmu. Inzulín je hormon, který udržuje cukr – glukózu – v krvi v optimální hladině. Je produkován slinivkou břišní a umožňuje glukóze vstup do buňky, její zpracování a přeměnu na energii. Při malé nebo žádné produkci inzulínu se cukr z potravy nahromadí v krvi a buňky trpí jeho nedostatkem. Proto dochází k rozkládání tuků v těle a produkci ketolátek, které slouží jako náhradní zdroj energie.

Existují dva typy diabetu – primární a sekundární.

Primární typ je způsoben destrukcí buněk slinivky břišní různými mechanismy. Organismus tak není schopen inzulín produkovat.

U sekundárního typu je situace odlišná, slinivka inzulín sice normálně produkuje, avšak organismus je k němu z určitých důvodů rezistentní. Někdy může být příčinou i aplikace léků např. preparátů na oddálení říje u fen. Svůj podíl na vzniku tohoto typu diabetu má i obezita.

Jaké jsou příznaky diabetu ?

Zvířata s cukrovkou hodně pijí a častěji močí. Ztrácejí na váze i přesto, že mají normální chuť k jídlu. Jestliže první známky diabetu ujdou pozornosti majitele, dostavují se další, závažnější příznaky, jakými jsou např. zvracení, deprese a kóma. Při neposkytnutí pomoci může zvíře na cukrovku i zemřít.

U kterých zvířat se diabetes často vyskytuje?

Diabetes se nejčastěji vyskytuje u fen středního a vyššího věku, obvykle několik týdnů po hárání. V kočičí populaci bývají obvykle postiženi starší kastrovaní kocouři.

Jak lze diabetes diagnostikovat?

Diabetes odhalíme zejména vyšetřením krve a moči. V krvi nacházíme zvýšenou hladinu glukózy, v moči objevíme taktéž glukózu a v některých případech i ketolátky. Ketolátky mají pach po acetonu a u zvířat s pokročilým onemocněním ho lze v některých případech cítit i z tlamy.

Jelikož u koček při stresu často dochází ke zvýšení hladiny glukózy nad fyziologické rozmezí, je mnohdy těžké určit, jedná-li se o cukrovku nebo o důsledky stresové reakce na prostředí veterinární ordinace. Proto nich provádíme ještě další speciální vyšetření krve zjišťující množství bílkoviny fruktosaminu. Dle ní pak můžeme rozhodnout o případném onemocnění kočky cukrovkou.

Lze diabetes léčit ?

Pes i kočka s cukrovkou musejí dostávat chybějící inzulín. Ten majitel pravidelně – jednou až dvakrát denně – aplikuje speciální stříkačkou s malou jehlou pod kůži a to až do konce zvířecího života. Fenky, u kterých onemocnění začalo několik týdnů po hárání, mají v některých případech šanci na úplné vyléčení, pokud je včas provedena kastrace.

Lidské tabletky pro diabetiky nemají bohužel u psů žádný efekt. U koček je však někdy jejich dočasné podávání možné.

Velice důležitá je pro zvířecí diabetiky také speciální veterinární dieta v granulích nebo konzervách, která obsahuje jen malé množství cukrů, zato více bílkovin a vlákniny. Tato kombinace umožní menší vzestup hladiny glukózy bezprostředně po nakrmení a tím lepší kontrolu onemocnění.

Lze diabetu předcházet?

Prevence primárního typu diabetu v současné době není možná. U sekundárního typu přichází do úvahy udržování zvířete v optimální kondici, korekce případné obezity a hlavně preventivní prohlídky s vyšetřením krve u starších zvířat. U fen lze někdy cukrovce předejít kastrací a vyhýbáním se hormonálním preparátům na oddálení říje.

MVDr. Karel Babíček, MVDr. Ivana Marádová
Veterinární klinika Jesenice

Publikováno Nový Kurýr – duben 2009